úterý 24. července 2018

24. července 2018

dnešek není nijak super den. co se mojí hlavy týče.

Jedna věc, na kterou nejsem nijak pyšná a vlastně to asi nechci nikom říkat je to, jak moc je mým pohonem ve skoro všem co dělám uznání od ostatních a chvála. Má to dva problémy.
Zaprvé, ačkoliv aktivně komplimenty vyhledávám, když je dostanu, nevím, co s nima dělat. Je to jako kdybyste celý život chtěli fakt hezkou a zajímavou vázu, co má babička na skříni a pak se babička konečně rozhodne, že vám ji dá. A vy ji nemáte kam dát, tak ji chvilku tak trapně držíte a pak ji vrátíte zpátky. Když mi někdo něco pochválí nebo když někdo pochválí mě, nevím, co mám s tím komplimentem dělat. Nemám ho kam dát. Vlastně jsem ho hrozně chtěla dostat, ale teď nevím co s ním a tak ho trapně a kostrbatě vrátím, jako "Tobě to taky moc sluší," a nebo jako: "Prosímtě, to nic nebylo, to by zvládnul každej, já jsem vlastně ani nic neudělala."
Zadruhé, jsem pak hrozně závislá na druhých lidech. Jsem hrozně závislá na tom, aby mi někdo řekl, že si vedu dobře. Tohle bych mohla klidně rozvést dál, ale ono to je asi pochopitelný samo o sobě a hlavně je v těch komplimentech mnohem větší háček.